MiA 2013 3 dny, 4 lidé, 300 km, 10.000 vm

1. Domů
2. MiA 2013
3. 3. etapa

Komentář

Ráno po brzké snídani jsme si dali závod do vrchu nákladním autobusem a ladně se přehoupli přes Passo Gardena a Passo Sella do Canazei. A pak se asi hodinu vlekli v koloně do Val di Fiemme.
Po krátké poradě jsme ještě večer cyklotrasu výletu zkrátili a vynechali Passo Valles a Passo San Pellegrino. I tak to stačilo; 15% stoupání na Passo Pampeago bylo výživné. Útěchou nám byly italské dobroty podávané v místních občerstvovnách, které jsme si chytře nenechali ujít a požívali je mírou vrchovatou. Část v Teseru, část ve Vareně.
Po koupeli v o něco teplejší ledovcové řece nám zbývalo jen pár set kilometrů a byli jsme v Tlučné. Ani ne o půlnoci…   --Martin

Nadále jsem ochotně a trpělivě dělal společnost Martinovi. Zato Krab s Milošem měli zřejmě dojem, že mne už asi dost obtěžují, a občas se od nás mírně vzdálili. Tempo jsem stále držel nízké, aby Martin zvládal konverzovat. Z Alpe di Pampeago jsem byl připraven rubat závěr na Passo Pampeago celý ve stoje, abych si ho správně užil. Ale Miloš dostal ohromnou chuť na Pizzu a pivo v Teseru. Zřejmě si tam cestou na kopec vyhlídl nějakou hezkou restauraci. Martin s Krabem zato měli vyhlídnuto cosi ve Vareně. A tak jsem kolegiálně doprovodil Miloše do Tesera. Čas, který jsme na 2. skupinku najeli, jsme poté věnovali nácviku výměny duše zadního kola v hustém provozu na hlavní silnici. Bylo nám při tom příjemně teplo, teploměr na kole ukazoval něco ke 42 stupňům. Chtěl jsem ho zastínit, ale slunečního svitu nám bylo dopřáno plnými doušky a ze všech stran. Takže ani žádný stín neexistoval.   --Honza

Po přesunu do Val di Fiemme se pokoušel Martin o utavení slabších kusů z pelotonu jízdou do mírného stoupání z parkoviště v Cavalese před nástup na kopec pod Teserem, říkal tomu „tahat špic“. Vlastní stoupání následně probíhalo plazením-plížením vpřed. Aby se nepřítel ještě hůře zaměřoval, tak někteří navíc přidali výrazné kličkování. Raněný tur již neřval, pouze zlostně funěl. V tomto ohledu považuji spíše za zázrak, že jsme až na Alpe Pampeago dojeli všichni, u některých byl již patrný značný stupeň opotřebení a možná až pozvolné zombifikace. Dlouhé úseky stoupání bylo potřeba jet ze sedla a v tempu, rozložil jsem si to do několika intervalů, abych nahoře moc nečekal.
Z Alpe jsme pokračovali na Passo Pampeago, pohodová vyjížďka přes pastviny, opět proložená vhodně umístěným napajedlem s odkvetlými suchopýry. Následující sjezd byl pomalý, protože po úzké silničce s ne úplně ideálním povrchem, občas zpestřené roštovými můstky. Ale oč byl pomalejší, o to byl delší a brzdivější. Zato následující výjezd na Passo Lavaze byl lahůdkový, povětšinou ukrytý v lese, velmi příjemný a relativně rychlý, zatáčky občas dokonce s mírně negativním sklonem, dalo se v nich pěkně rozjet. Sjezd do Vareny mi pak přišel skoro nekonečný. Varena pěkná s úzkou kamennou cestou, a ještě stále celkem vysoko nad údolím. Z Tesera k parkovišti foukal protivítr, i když je to po proudu, tak to moc nejelo.
Dokončeno bez bolestí, opruzenin a křečí, s lehkou únavou, krátká koupel v říčce pod parkovištěm byla příjemná, ale voda byla moc teplá na to, aby pořádně zabrala. Technika po celou dobu nestávkovala, jel jsem to na kompaktech 50/34 s kazetou 11-28, místní to zhusta řeší trojpřevodníkem.
Telemetrie:
AVS=16,12, MX=69,28, T=3:20, AVC=61

Přes hustý provoz kolem Breneru se nevyskytly cestou do Čech vážnější problémy, bouřce postupující od jihozápadu se mi podařilo cestou z Tlučné ujet a v 1:00 jsem dorazil domů.   --Ivan

Fotogalerie